Září 2014

Babí léto

28. září 2014 v 19:35 | Alma Nacida a Krajina Okolní |  Vlastní plesky
Ráno je chladno,
pak slunce pálí,
triko si do kopce propotím.
Nestoupám snadno,
(mlha se válí)
z údolí vzhůru se lopotím.
Ze skály děti mi mávají,
trochu se mi smějou potají.




Durch

9. září 2014 v 14:59 | Alma Nacida a deštivý výlet |  Vlastní plesky
V dešti přes kopec
kolem krav,
písmenek sloupec
na pozdrav
všem, co jdou v dešti
do lesa,
kde podzim věští
nebesa.


Smíření

6. září 2014 v 14:45 | Alma Nacida a kniha Edith Holé |  Vlastní plesky
Pokus o čtenářskou recenzi knihy Edith Holé: O ženách a o lásce

Nová kniha Edith Holé vyšla v půli května , mně se dostala do rukou na konci prázdnin, přečetla jsem ji najednou za večer a noc, a pak ještě jednou pěkně pomalu, kdy mi to trvalo tři dny.
Nevím, jak pro jiné; pro mě je nejtěžší životní lekcí bezmoc, a pak přijetí. Je jistě snadné přijmout věci příjemné a libé, ale s přijetím zraňujících skutečností, které nemůžu změnit, zápasím vlastně celý život. Přesto, že to obvykle dost bolí, pravda nakonec očišťuje. Když ji dokážete přijmout a smířit se s událostmi, s blízkými, sama se sebou.
Všechny tři hlavní hrdinky Edithiny knihy se smiřují s různými nepříznivými okolnostmi a bojují s nimy podle vlastní povahy různě: Ilona, která mnohokrát potratí, než zjistí, že jediná možnost, jak mít vlastní dítě, je prostřednictvím náhradní matky, je pro mě racionálním tipem, který se snaží nic necítit ani sám před sebou. Pocity vlastní nedostatečnosti ji pronásledují od dětství, kdy se jí nedostalo bezpodmínečné lásky od rodičů. Ilona je popíračka. Věří, že o čem se nemluví, to zmizí. Že musí být dokonalá, krásná, dobře oblečená, úspěšná v práci, aby byla hodná lásky. Když ji to, o čem mlčela skoro celý život, dostihne, nelítostně ji to srazí.
Veronika si surogátním mateřstvím chce splnit sen o třetím těhotenství, které se jí jeví v její rodinné situaci jako nemožné. Rozhoduje se intuitivně a jen sama za sebe o věci, která ovlivní nejen ji, ale celou rodinu, manžela a její dvě děti. Zaplatí tvrdě, ztratí mnoho, zraní a je zraňována. Zatímco ona si prochází svým očistcem, Ilona se raduje a tají pravdu, takže když se s nimi setkáme v knize po letech, Veronika už má svůj boj vybojovaný, což Ilonu teprve čeká.
Třetí žena - Sára- je Ilonino dítě odnošené Veronikou, a její postava mě zasáhla nejsilněji. Sára musí přijmout následky cizích rozhodnutí, vyrůst ve lžích, v pocitu cizinky ve vlastní rodině. Sára hledá něco, o čem neví, že to ztratila. Ona je tou, která svým příběhem říká, že pravda je nutná jako vzduch. Potřebuje hodně odvahy, aby se odhodlala smířit se se skutečností, stojí ji to hodně sil, ale nakonec je tou, která získá díky své síle nejvíc.
Kniha je skutečně o lásce, o ženách, a také o pravdě a lžích, o tom, že všechno něco stojí a nikdo nemůže mít všechno za nic. Chci za tuto knihu její autorce poděkovat z celého srdce, kdybych měla klobouk, tak bych před ní smekla. Když jsem knihu dočetla podruhé, seděla jsem s ní pak na setmělé zahradě jako s přítelkyní v tichu zahradní houpačky. Pozvěte ji k sobě také na návštěvu, přinese vám jako pozornost odvahu. A smíření.

Ulejváci

1. září 2014 v 14:31 | Alma Nacida a Nový Školní Rok |  Vlastní plesky
Prázdniny byly zas nějak krátký,
dětem se nechce do školy.
Na cestě kupředu krůček zpátky:
nezapomeňte úkoly,
co nám život vrací
žáci ulejváci!