Březen 2011

Jarní úklid

30. března 2011 v 19:11 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Z pod postele mravence,
pavouky ze skříní,
věc podobnou sušence
vymetám v předsíni

a v srdci mám skladiště
s tlustou vrstvou prachu.
To si nechám na příště,
až odolám strachu

z toho, co bych vymetla
ze zasutých koutů.
Lásku, která odkvetla?
Kosti lidožroutů?

E. D. 277

29. března 2011 v 19:25 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Co, řeknu-li, že nepočkám?
Co, vyrazím-li z lidských bran
a k tobě zatočím?

Co, odložím-li smrtelnost -
hleď, jak mě tísní, právě dost -
a volná vykročím?

Již nikdy se mne nezmocní!
Ať kobky zvou a pušky zní,
vše je tak vzdálené,

jak smích mi býval doposud,
či krajky, či vůz cirkusu,
či mrtví přátelé.


Nevím, čím to je, že vždycky na jaře víc než jindy myslím na ty, kteří mě předešli a čekají, jak věřím, na mě na druhé straně - čeho vlastně? Snad že je jaro nový začátek, proměna zdánlivě mrtvého na kvetoucí a živé. Mám jaro moc ráda. A co vy?


Se vším

23. března 2011 v 17:46 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Někdy mě vzbudí trhnutím,
obavou z pádu,
mysl stižená trnutím,
závanem z Hádu.
Nežli se srdce utiší
a dech se zvolní,
dumám, zda mě tam odliší
z těch, kdo jsou svolní
se vším.


Čtěmež pozorně!

17. března 2011 v 6:13 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Všude samé testy, tak schválně: Kdo si všiml protikladu u básní Podivnost a Ráj? Hlaste se, hlaste je (ty protiklady), odměnou vám budiž krásný pocit z toho, jak jste to rychle odhalili. ;-)

Podivnost

16. března 2011 v 16:58 | Alma Podivná Nacida |  Vlastní plesky
Podivnou shodou okolností
žijeme
uprostřed tupé lhostejnosti.
Co je mé,
jen to je hodno pozornosti
cílené.
V odporu mlčky rostou zlosti
šílené.


Ráj

14. března 2011 v 17:10 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Kdo v bouři dlouho tonul,
klidu užívá,
kdo byl otrokem shonu,
nuda slušivá
mu padne jak haute couture.
A kdo byl na moll,
střízlivý teď hraje v durr
svůj part plný sól.
Snad je ráj prostě změna.
Jako smrt.


E. D. 770

9. března 2011 v 16:57 | Emily Dickinson |  Cizí třesky
Živil mě děs.
Tomu, kdo ví,
jak k činu vyzývá
hrozba, je jiná pohnutka
tupá a neživá.

Jak na duši hrot ostruhy
strach popohání jej
tam, kam jít bez té příšery
je vyzvat beznaděj.


Pro nově příchozí připomínám, že v rubrice CIZÍ TŘESKY je téměř výhradně poezie Emily Dickinson, o níž lze víc zvěděti zde: http://alma-nacida.blog.cz/1005/blizke-setkani

Jen tak

9. března 2011 v 8:43 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Jak slunce svítí do oken,
odhalí, jak jsou špinavá.
V jarní pohodě liknavá
přejdu to, nemrknu okem.

Ve stínu pořád leží sníh,
(na jižní stráni už taje)
a chuť zeleného čaje
ztrpkla mi, chutná jako klíh.


Vysvětlivky

2. března 2011 v 18:25 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Byla jsem dotázána, co to vlastně je v tom mém mottu v záhlaví blogu, zda jsem to ňák nezmottala... Tak se pokusím o překlad: "Stejně i kdybych tam zůstal, stejně i kdybych plakal, stejně i kdybych tam chytil mor, i kdybych tam umřel. Nic mě nedonutí litovat svého postoje."
Ehmmm... Uznejte, že francouzsky to zní tak nějak líp... Holt jsem zvukomalebný snob (odrůda snoba knižního) ;-)

Citové ochlazení

1. března 2011 v 8:00 | Alma Nacida nad Depresí Vítězící |  Vlastní plesky
Doktore, věřte mi, nejsem líná
a kupodivu i já mám city,
jsem tu jen číslo. Kočka vám líná
na zžloutlý diplom z univerzity.
Příště už radši nepřísahejte,
stejně vám to nikdo neuvěří,
a na ty mý kecy nic nedejte.
Poslední Soudce nám viny změří.