Červenec 2010

E.D. 49

29. července 2010 v 17:28 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Dvakrát jsem tolik ztratila
a dostala to zem.
A dvakrát jako žebrák
jsem stála před Bohem.

Dvakrát jeho anděl
doplnil můj sklad.
Lupič, bankéř - otec,
pošle tentokrát?



     Ta se dobře hodí k mojí poslední básni Dočasné, tak je tady. Hlavně se, prosím, neptejte, kdo umřel...

Dočasná

27. července 2010 v 20:17 | Alma Nacida a letící roky |  Vlastní plesky
Z ubrusu ze dna zásuvky
vypadla na zem snítka
levandule.
Roky čekání, ústupky,
neoprávněná výtka
bez skurpule.
Tak se mě prudce dotkl čas,
vyšachoval mě ze hry,
v duetu zpívám třetí hlas,
noty mi mrazem zkřehly.

Temporary like Achiles

(Pro)měna

18. července 2010 v 19:51 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Nerozsvítím, když soumrak hasne.
Obrazy plné šerosvitu,
tajemství jako stíny krásné
postaví galerii z bytu.

Jak průvan hraje se záclonou
starou hru na letmé doteky,
tak lehce v šeru smutky tonou
a strach se zabalí do deky.

Sladké je chvíli sedět v šeru
s jistotou brzkého svítání,
upomenout se na důvěru,
blízkost světelného rozhraní.





Non sens

15. července 2010 v 13:39 | Alma Nacida a Nepřítomný Přítomný |  Vlastní plesky
A to víš, že
raná rýže
vodu víže
v chodu zdviže?
Když je níže
plná tlaku,
nehodí se do protlaku.

Letní

E. D. 1282

10. července 2010 v 7:41 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Zdaž tys to, co jsem chtěla?
Táhni - mám vyšší chuť.
Urážej horší ústa,
jimž nehrozila smrt.
Slyš, co jsem hladověla,
tajemnost pokrmu
rostla, až jsem se zřekla,
dál živa jako Bůh.


Tohle je tajemná báseň. Budu ráda, když se se mnou podělíte o to, jak ji cítíte. Nebojte, já se pak přidám. Nechci předem ovlivňovat...

Letní provoz

8. července 2010 v 17:37 | Alma Nacida a Vysoká Teplota |  Vlastní plesky
Olé, ať nastane siesta!
Je vedro k nepřečkání,
asfalt se roztéká na cestách,
záclona nezaclání.

Hola, cabrón, kampak v tom hicu?
Ve větvích ptáci dřímou.
Ke zchlazení si Nohavicu
pustím s Ladovskou zimou.

Hot dog

Pozpátku

2. července 2010 v 10:23 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Proti proudu s kámoškama
do časů, kdy problém nebyl
nic víc, než boj se známkama,
kdy se člověk všemu šklebil.

Na půl dne jsem zase holka
a smíchu se neubráním.
Proti proudu času toulka
zachrání mě před přezráním.