Červen 2010

E. D. 1304

29. června 2010 v 5:32 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Ne holí rozbíjí se srdce,
ne kamenem.
Bič tak malý, že není vidět,
znala jsem,

jenž kouzelného tvora
bil, až pad -
tak vznešený,
že nelze jmenovat.

Velkodušné jak pták,
jejž srazil kluk,
pějící na kameni,
zdroji svých muk.

Hanbo, nehrb
na této zemi hřbet.
Hanbo, vzpřim se,
patří ti celý svět.



Čím se rozbíjí srdce? Já myslím, jak čí. A co myslíte vy?

Naposledy

25. června 2010 v 11:33 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Proč jsi mi tuhle říkal,
že je to naposledy?
Do ticha budík tikal,
slyším, jak rostou ledy,
počítám do tmy ovce
a myslím na ledovce.

Druhému první cizí.
To jsou zas blbý fóry...
U vymyšlených krizí
není čas na hovory.
Nejde to ani z kopce
na dřímající sopce.

Mráz

Stříhat metr

22. června 2010 v 22:52 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Není to chyba
jen metr stříhat,
s nadějí zítřek vyhlížet?

Tak samolibá -
jen nepředbíhat!
- sice ji spatříš v negližé,

budoucnost, jak mi kyne z dálky,
kde k stínání hlav chystá špalky.


Západ

E. D. 384

22. června 2010 v 6:14 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Skřipec mě neohne -
mé nitro - svobodné.
Moje kost smrtelná
je vnitřní ztužená,

jíž pila nevadí,
nepuká pod šavlí.
Těla - jsou tedy dvě,
druhé - nic nesváže.

Z hnízda sám orel se
tak lehce nevznese
až nad mraky,
jak můžeš ty -

leda že sám se chceš
mít za škůdce.
Nevolnictví je vědomí -
svoboda též.



Silné antidepresivum a likvidátor sebelítosti :-), dbejte doporučení básnířky a užívejte, nekvílejte.

Pošlete pro mě

18. června 2010 v 7:50 | Alma Nacida před několika málo sty lety |  Vlastní plesky
Už jsem je slyšela,
i když jenom z dálky,
už jsem je slyšela
divný písně hrát.
Už jsem jim napsala
pár slov do obálky,
už jsem jim napsala,
než mě přijdou zvát.

Pošlete pro mě toho, koho znám,
pošlete pro mě a já půjdu k vám,
pošlete pro mě, povídám.

Až ten den přijde,
můj pes se pro mě vrátí,
aby mě provázel
přes údolí tmy
od bytí k nebytí,
kde se bolest ztratí,
kde bude hudba, den,
voda, stromy, sny...

Pošlete pro mě toho, koho znám,
pošlete pro mě a já půjdu k vám,
pošlete pro mě, nečekám.


Pírko z anděla

E. D. 336

16. června 2010 v 5:29 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Tvář, kterou s sebou ponesu,
až vyjdu mimo čas
si pro hodnost - tam na západ -
to bude tvoje tvář.

Podám ji andělovi:
To, pane, byl můj řád
v království, o němž vzkříšení
ti pověděli snad.

Vezme ji, zhlédne, odstoupí,
vrátí se s korunou,
v níž neplesal sám Gabriel
a jež teď bude mou.

Pak ukáže mě ze všech stran
nebi, jež zatleská,
jak tu, jež nesla pánův erb -
důstojný majestát!



Věříte, že smrt nemůže lásku zastavit, jen ji pozdrží? Věříte, že silná jako smrt je láska? A věříte, že láska existuje? A co si to vůbec dovoluju se ptát, když sama neznám odpověď.

Hic (sunt leones)

14. června 2010 v 10:42 | Alma Nacida a Překonaný Teplotní Rekord |  Vlastní plesky
Jdu ve slunečním žáru
rozpálenou ulicí,
city se mění v páru
prchavou a  syčící.

V poledním slunci postát
vypálí kyselinou
lásku a cit je rozťat,
kapky potu se řinou.

Vosí mls

E. D. 169

8. června 2010 v 6:45 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Do staré skříňky z ebenu
se zbožně zadívat,
stírajíc samet poprašku,
ten nános dávných let.

Na světlo vyjmout něčí list,
zežloutlý od stáří,
pročítat matný rukopis,
jenž tě tak rozjařil.

Snad scvrklé tváře květiny
najít v těch pokladech,
již utrhly kdys ráno
ruce už rozpadlé.

A kadeř možná z hlavy,
které jsme nevěrní.
Možná i starou cetku,
dávno ne moderní.

A pak vše klidně uložit
a zapomenout zas -
jak by ta škříňka z ebenu
se netýkala nás!


Fascinuje mě, jak jsou pocity věčně stejné skrz hradbu let.  Tahle báseň mi připomíná: "... to jestiť zemřelých krásný, dětinský čas".  Hádejte, odkud to je :-).  Nápověda na vyžádání :-).
P. S.: Máte svou "skříňku z ebenu"? Já jo.

Nadosah

4. června 2010 v 11:45 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Motto: Kéž mne tvá láska vidí, i když je mezi námi přehrada blízkosti. (Rabindranát Thákur)

Relativní je
vzdálenost.
Jsme si nadosah
jako most,
ten starý z Mostaru,
co válka přetnula.
Jak šátek z bazaru
v čase jsem strnula,
ale ty sám jdeš
kupředu.
Blízkost, naše věž
nadhledu.


http://www.vthawaii.com/index_files/mostarx1.jpg

E.D. 1732

2. června 2010 v 7:25 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Můj život zažil dvakrát smrt.
Teď zbývá nalézti,
zda nesmrtelnost nechystá
mi třetí neštěstí,

to velké, to, co z rozumu
se dvakrát vysmeklo.
Rozchod je vše, co známe z nebe,
co stačí na peklo.

May day

1. června 2010 v 5:37 | Alma Nacida a letový operátor |  Vlastní plesky
Květnový den, květnový den,
tak zachraňte mě!
Hrozně rychle jako zlý sen
se blíží země.
Rádio chrastí do uší,
můj křik ho beztak přehluší.
May day, may day,
třes se a klej,
sotva co zbyde ze mě.

May day