Květen 2010

E.D. 254

28. května 2010 v 13:41 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
"Naděje" je to s křídly,
co hnízdí uvnitř nás
a pěje píseň beze slov
a stále zvedá hlas.

Ve vichru zpívá přesladce.
Bouře je ošklivá,
že se tak vrhá na ptáče,
jež duši zahřívá.

Slyšela jsem ho na mořích,
v zemi, již kryje led -
a ani v nouzi nejvyšší
neřeklo o drobek.


     Zaujala mě ta křídla, kdo chceš, srovnej s básní Jana Skácela (o nějakých sto let mladší) Naděje s bukovými křídly.
     P.S. pro TlusŤjocha: Sehnals knihu? Jsem děsně zvědavá...

Tlaková níže

26. května 2010 v 10:08 | Alma Nacida a Meteosat |  Vlastní plesky
Dnes padají kapky de
                                 pre
                                      se,
někdy i kroupy nudy,
s depresí nuda když prolne se,
přetečou všechny sudy
a s vodou pak jako záplava
do zahrad smutek lije.
Beznaděj, tíseň a únava
uštkli mě jako zmije.

Durch

E. D. 135

25. května 2010 v 7:08 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Vodě učí žízeň,
zemi - cesty mořem,
extázi - křeč,
lásce - hrob, kde dřímá,
ptákům - bílá zima,
míru - meč.



Emily většinou nemá názvy básní, jen pořadová čísla. Takže to je jen katalogizace a žádný jinotaj :).

Pro Emily

23. května 2010 v 6:28 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Proč na světě je tolik smutku,
když lásky je tu nejmíň stejně?
To vyslechnem si u rozsudku
a jdem spát jako obyčejně.

Podraz odrazu

Nesladím

21. května 2010 v 16:13 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Do černý kávy přiliju si mlíko
Děkuju, nikdy nesladím
Všechno, co dělám, jde na moje triko
A cizí psy už nehladím

Radši hořkou kávu i čokoládu
Děkuju, nikdy nesladím
Jenom se nesnaž hrát mi serenádu
Jsem ráda, když ti nevadím

Sladká je taková plytká chuť
Dám přednost hořké, když stoupá rtuť

...qui fume

Blízké setkání

20. května 2010 v 7:29 | Emily Dickinson a plky dokola Alma Nacida |  Cizí třesky
Neslyším slovo UNIKNOUT,
aniž mi zrychlí tep,
probudí náhlou víru,
myšlenku na útěk!

Neslyším o zdech věznice
zbořených palbou děl,
aniž rvu dětsky za svou mříž-
a padnu v beznaděj!


Emily je moje neviditelná kamarádka :-), napsala kolem 2000 básní, z nichž za života vydala jednu jedinou. Občas ji sem propašuju, kdybych někoho navnadila, víc najde v knize Neumím tančit po špičkách, nakl. Argo 1999, překlad Jiří Šlédr.

Čarování

19. května 2010 v 10:36 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Mít kouzelnou hůlku,
mávla bych jen jednou
tam, kam nedohlédnou
ani tvoje prsty.
Rozetnu na půlku,
co se změnit nedá.
Co jen marně hlodá,
změním v hrstku prsti.

Napůl

Au contraire

17. května 2010 v 6:30 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Pohled se v páru sráží
V místnostech zima
Úsměv zebe
Měsíc noc dobře stráží
Křižuje černé
Zmrzlé nebe

A někdo trpět musí
Aby se přesvědčil
Že žije
S úsvitem hejno husí
Bělostně
Křídly bije
Podobá se láskám

Láska, páska, sázka, cháska...sedmikráska

15. května 2010 v 6:25 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
To, co když do tmy naslouchám,
tolik mi zbystří sluch,
to, co mi nese nohy tam
za kyslíkový dluh.

Co zvedne mě, když upadnu
a nemám chuť už vstát,
co provede mě nocí k dnu,
když strachem nelze spát.

Co ode dna mě odrazí
a nese k hladině?
Pět hlásek zanešených rzí,
co zní tak lacině.

Il balcón Portugal

Dešťové haiku

14. května 2010 v 9:17 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Prší a prší
Nejlíp se daří trávě
Stébla se chvějí hravě
Silou jen srší

(Chce se mi drnkat na koto
Ale mlátím do kytary
A Bašóa si čtu proto
Že se mi nezdá starý)

V deštivé krajině

Cizí jméno

9. května 2010 v 23:09 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Motto: "Táhněte, kam patříte!"
           "My nepatříme nikam..."



To vůbec není moje jméno,
kterým tu na mě volají,
to vůbec není moje jméno,
mý jméno nikde neznají.

A cizí krev se ve mně míchá,
po nocích slyším volání
a víc než pokora, spíš pýcha,
a spíš než pravda, doufání.

Proč jsou mi lidi tolik cizí,
proč s lehkým srdcem odcházím?
A čemu věřím z vašich vizí?
Proč s takovou jistotou vím,

že tohle není moje jméno
a ani prostor, ani čas.
Ta noční můra je mý věno
neznámých národů a ras.

Budoucí strom

Tančím

6. května 2010 v 6:52 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Ráda tančím bez pravidel
Jak mi hudba napoví
Beru rytmus do chodidel
Až mi tváře znachoví

Ráda tančím, když jsem sama
Jak mě zrovna napadne
Tělem, srdcem a nohama
Když mě rytmus ukradne

Skrytě

Krajina jako

5. května 2010 v 7:02 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Krajina jako chleba bochník,
pukliny, důlky, hnědá zem.
Na kůrce z mouky bílej chodník
doprava, vlevo, tam a sem.

Krajina voní teplou hlínou,
sluncem a děštěm, loukou, snem,
pravdou a lží a cizí vinou,
nadějí lidí, nocí, dnem.

Krajina jako látka tkaná
po nocích z lásky pro milou,
krajina stokrát dotýkaná
něhou i mocí zavilou.

Jaro

Pokaždé

4. května 2010 v 9:57 | Alma Nacida a pan Skácel (parafráze) |  Vlastní plesky
Pokaždé, když se v duši smráká,
chci být jak muž, co zabil draka.
Chci svatá být jak rytíř Jiří,
když z duše lezou hadi, štíři.

Pokaždé, když mě osud moří,
chci utopit se v Mrtvém moři,
chci silná být jak lidi z bájí,
když půlnoc čas mi napůl krájí.

Pokaždé, když mi karta padá,
chci nastavovat ranám záda
a jako hory chci být stálá
a jako Petra stát, jak skála.

Boje