Duben 2010

Naše soukromé moře (Mare nostrum domesticum)

27. dubna 2010 v 5:31 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Ještě pořád tě mám ráda
a když míjím Moře Hada,
letmo projdu Moře Touhy,
nežli rozbolí mě nohy,
oslní mě Moře Jasu.

Než vypláču Moře Vláhy,
v Moři Okraje jsem záhy
a sotva v něm smočím bradu,
uvězníš mě v Moři Chladu
skrze zlou měsíční krásu.

A je Moře Nepoznané,
co se s náma vlastně stane...

Uspávanka ospalé mámy

26. dubna 2010 v 8:37 | Alma Nacida a pan Skácel (přítomen, ale neviditelný) |  Vlastní plesky
Spí už méďa s medvědicí,
i ty blechy pod čepicí,
a ty loudíš - NECHCI SPÁT -

Dávno vyšla první hvězda,
kdo nespí, nic se mu nezdá,
a já musím povídat

s andělama uspávanku.
Taky už mám na kahánku
a než usneš, budu spát.


Krajina

Výraz

21. dubna 2010 v 9:10 | Alma Nacida a Budha, Mojžíš a ti další |  Vlastní plesky
Cesta, co se pořád mění,
první hvězda po setmění,
vratká bárka naložená
nad čáru ponoru.

Mít ji, tolik bych si přála,
aby čněla jako skála
patou v hlíně položená,
temenem v obzoru.

Pro druhé mít vždycky soucit,
myslet na bytosti jsoucí,
marnou touhou pokoušená
dívám se nahoru.

Skála

Oko bouře

19. dubna 2010 v 9:01 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Balvan u břehu rybníka,
kolem něj plave žába,
slunce se teple dotýká,
nastala chvíle pravá
nemyslet, hřát se, jen tak být.

Vteřiny klidu před bouří,
nežli se stáhnou mraky,
kdy se strach ke dnu pohrouží
a vyrovnaj se tlaky,
než budu muset nezabít.


Potopa

Nečasový blues

16. dubna 2010 v 17:20 | Alma Nacida a Černé Prameny (viz ASPM: "Pan Vaněk sedí v obejváku a čerpá z černejch pramenů") |  Vlastní plesky
Ten čas tak letí, letí,letí,
jen se proberu,
už přivykám šeru.
Až vynesu smetí
z duše, sednu si potichu.
Někdy se mi stýská,
ale řekla jsem - pohříchu -
nebudu litovat,
na život žalovat,
k ničemu to není.
kos venku píská, píská
a je po setmění.

Kosák

Nejvíc mě nudím já

15. dubna 2010 v 5:06 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Když vítr nad rovinou střechy nadzvedá
a na vinici hrozny hledá
a dny jsou nekonečný - jak se aspoň zdá,
nejvíc mě nudím já.

Když i ten podzim se sám sebou ujídá,
každej den kus zeleně snídá,
u řeky, která tomu kraji jméno dá,
mě nejvíc nudím já.

Jakoby krajina
mou paměť spálila,
ještě tu dědovy věty zní.

Zelená rovina
do země pohřbila
už na tisíce dní.

Kdysi jsem věřila, že jenom pro mě zní
cimbál a housle, co se zasní,
že plno kouzel skrývá branka zahradní -
je to pryč tolik dní.

Jakoby krajina
mou paměť spálila
a její hudba mě dojímá.

Asi ta rovina
mou duši pohřbila -
bez ní mě nudím já,
a teď mě nudím já.

Via Portugal

Dlouhá jak vlasy

13. dubna 2010 v 9:17 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Bílá cesta
dlouhá
jak vlasy
kdo
ji měří
a to lásko
ty

pro tebe nocí
píseň
zpívám:

Sama jsem
sama
od večera do rána
sama jsem
sama
stojím v poli
jeřabina
planá.

Vlasy (moje)

Naděje

12. dubna 2010 v 9:45 | Alma Nacida a Zlý Sen |  Vlastní plesky
Stála jsem nad ránem-
a právě pršelo-
u okna se Zlým Snem.
Spát se mi nechtělo,
ba ani dýchat, bdít.
Jen z okna zírat, pít.

Došla vodka i rum-
na východě se dní-
spolehni na rozum.
Pokojně děti sní
sen zpod svých dlouhých řas.
A ráno přijde zas.


Modlitební mlýnek

Po všem

10. dubna 2010 v 7:31 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Vždycky mám strach když
zhasnu světlo
v pokoji v noci
než jdu spát.
A stropním oknem
na mě zírá
studeným okem
půlnoc - hlad.

Zatoužím mít tě
zase zpátky
nebo tě aspoň
oplakat.
Slzy mi ale
dávno oschly
jen v očích zbyla
mlha chlad.

Říct ZŮSTAŇ je o tolik snazší
než VRAŤ SE ZPÁTKY zavolat.


Noc

Léto jako jazz - Pocta Gershwinovi

8. dubna 2010 v 10:02 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Za letních dní
někdy mívám chuť skočit
z výšky věží,
když v slunci vidím je stát.
Vzduch je žhavý,
chtěla bych se v něm smočit
a jeho nehybnost
by prořízl můj pád.

Za letních nocí,
prostěradla když pálí,
ve tmě ležím
a slyším v těle jazz hrát -
srdcem duní
a v hlavě saxofon válí,
zastřenej hlas zpívá,
co víc mu nesměj brát -
oh no, they can't take that away from me!

V létě, kdy
noci žhnou a dny hoří,
tím žárem,
prachem a vůní je jazz.
Dokud zní,
tonu v něm, tonu v moři,
zachvátí mě oheň,
hořím jako les.


Skrz naskrz








Jarní únava

6. dubna 2010 v 8:59 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Na sluníčku sedím líně
s očima zavřenýma,
nic nedělám, ruce v klíně,
kocour taky dřímá.


Kocour spí

Dno

2. dubna 2010 v 8:17 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Motto: Vřadils mne mezi poražené. Není mým údělem zvítězit, ani se vzdálit. (Rabíndranáth Thákur)


V zástupu tvorů
jenž konce nemá
třesu se němá
a hledím vzhůru.

Ostatní vzadu
možná hůř vidí
sta a sta lidí
poslušných řádu.

Za mnou se chvěje
přede mnou volá
dostat se zdola
každý si přeje.

A všichni vědí
jen že to nelze.
Tohle je verze
v které nás snědí.

Au - to (je) portrét

1. dubna 2010 v 17:56 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Jako můj stín

Táhnu se ze mnou jako můj stín,
věčná připomínka všech svých vin.


Jako můj stín

Velikonoční koleda

1. dubna 2010 v 8:52 | Alma Nacida |  Vlastní plesky
Máma peče jako loni,
beránek už z trouby voní.

S tátou jdeme k řece, k lesu,
už si proutky z vrby nesu.

Pomlázku si uděláme,
a pak pěkně vyšupáme

mámu, tetu, babičku,
dostanem do košíčku

vajíčko a - Hody, hody,
jdeme domů podle vody.


Ovečky